Historie Bystrce

Níže je uveden chronologický přehled z bystrcké historie.

Nejstarší dějiny

První písemný doklad o existenci Bystrce pochází ze druhé poloviny 14. století a je spojen s postavou markraběte Jana Jindřicha (vládl v letech 1350–1375). Tento markrabě, syn Jana Lucemburského a mladší bratr římského císaře a českého krále Karla IV., který velmi často pobýval na nedalekém zeměpanském hradě Veveří, daroval roku 1373 augustiniánskému klášteru u sv. Tomáše „horu Hlubočec, nacházející se proti vsi Bystrci nad řekou Svratkou“. Takto je doslovně uvedeno poprvé jméno bystrcké obce na darovací listině Jana Jindřicha z 29. prosince 1373.

^ nahoru

15. století–poč. 17. století

Ves Bystrc byla po většinu své historie trvalou součástí veverského panství (později veversko-říčanského), jako taková byla dlouhou dobu zeměpanským majetkem, tzn. majetkem panovníka, a spadala pod správu zeměpanského hradu Veveří. K trvalé změně majitele veverského hradu a panství došlo až roku 1424. V té době zastavil Zikmund Lucemburský hrad Veveří a k němu náležející panství, včetně vsi Bystrce, Petru Kutějovi. Dalším vlastníkem byl Václav Hecht z Rosic, který veverské panství držel až do roku 1446. S nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn přešlo veverské panství do vlastnictví těšínského knížete Přemka a po bouřlivém období česko-uherských válek se v roce 1482 na Veveří usadila šlechtická rodina pánů z Ludanic, kteří pocházeli z Uher. Do roku 1531, tedy do doby vlády pánů z Ludanic na veverském panství, spadá první doklad o existenci bystrckého farního kostela sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty, jehož patronátní právo příslušelo původně ke hradu Veveří. Od 60. let 16. století pak patronátní právo bystrckého kostela přešlo na klášter starobrněnských cisterciaček. Po pánech z Ludanic se v držbě hradu, panství, a tedy i vsi Bystrce, střídaly až do počátku 17. století významné moravské šlechtické rody, jako třeba Pernštejnové, páni z Lipé, Černohorští z Boskovic i Meziříčtí z Lomnice. V roce 1609 přešlo panství do vlastnictví šlechtického rodu Riefenbachů, pocházejícího původně ze Štýrska. Tehdy, na počátku 17. století, měla Bystrc 37 domů, ve kterých žilo zhruba 250 obyvatel.

^ nahoru

Třicetiletá válka

Stejně jako všechny ostatní, i válka třicetiletá velmi nepříznivě zasáhla do života obce. Nejvíce byla ves Bystrc postižena při druhém švédském obléhání Brna od května do srpna roku 1645, kterému velel slavný vojevůdce generál Leonard Torstenson. Jeho armáda sice odtáhla po téměř čtyřměsíčním obléhání Brna a pevnosti Špilberk bez úspěchu, za odcházejícími švédskými jednotkami ale zůstaly zpustošené a poničené vesnice a usedlosti v blízkém i vzdálenějším okolí Brna, včetně Bystrce a hradu Veveří. Pravděpodobně se však obec z válečných útrap vzpamatovala poměrně brzy, protože už v roce 1668 se v souvislosti s daňovým šetřením v Bystrci uvádí na 34 usedlostí. Ze 37 usedlostí před třicetiletou válkou zůstaly tak jen tři neobsazeny.

^ nahoru

Pol. 17. století–1835

Po skončení třicetileté války přichází na veverské panství nová vrchnost. Po Tiefenbaších přešlo roku 1668 panství, včetně Bystrce, dědictvím do majetku hraběnky Marie Maxmiliány de Collalto. Jejím ustanovením se pak od roku 1707 stal veverský velkostatek majetkem hrabat Sinzendorfů. Roku 1790 se v Bystrci uvádělo 567 obyvatel. Sinzendorfové vlastnili panství až do roku 1802, kdy je prodali za 400 000 zlatých brněnskému podnikateli a továrníku svobodnému pánovi Vilému Mundymu. Od jeho syna Jana v roce 1830 koupil veverské panství švédský princ Gustav Vasa (za 620 000 zlatých). V roce 1834 žilo v Bystrci 643 obyvatel a stálo zde 113 domů.

^ nahoru

Léta 1835–1850

Princ Vasa, dobrodinec nejen bystrcké školy, vlastnil panství necelých patnáct let a v roce 1844 je za 710 000 zlatých prodal řecké rodině Siny, zastupované svobodným pánem Jiřím Sinou. Právě u této vrchnosti se po zrušení poddanství roku 1848 bystrcká ves vykoupila za 11 672 zlatých a 26 krejcarů. Počátkem první poloviny 19. století začal průmyslový rozmach Brna, hlavně rozvoj textilní výroby, který tak přiblížil zemskému hlavnímu městu hodně předměstských obcí. I v Bystrci rostl počet obyvatel, kteří pracovali v brněnských továrnách. Součastně se Brno stávalo pro Bystrc přirozeným odbytištěm jejich zemědělských a potravinářských produktů, z nichž nejznámějším byl už od 18. století tradiční bystrcký chléb. Lepšího spojení Bystrce s Brnem bylo dosaženo výstavbou silnice, vedoucí z Brna přes Veveří dál k Tišnovu, mezi léty 1829–1846.

^ nahoru

Léta 1850–1914

V průběhu prusko-rakouské války, v roce 1866, Bystrc trpěla velkou cholerovou nákazou, zavlečenou do obce pruským vojskem. Choleře nakonec podlehlo 26 místních obyvatel. Ovšem přišly i lepší časy. Liberalizace společenských a politických poměrů v Rakousku (resp. Rakousku-Uhersku) v druhé polovině 19. století přinesla mimo jiné i rozvoj živností, drobného podnikání a kulturně a osvětově zaměřené spolkové činnosti. Nejinak tomu bylo rovněž v Bystrci, kde od začátku 70. let 19. století začíná vznikat celá řada spolků různého zaměření. Kupříkladu v roce 1870 byl v Bystrci založen potravní spolek Blahodar, o pět let později pak Spolek vysloužilců sv. Václava, který sdružoval místní vojenské veterány. V roce 1900 pak zahájil v Bystrci svou činnost Sbor dobrovolných hasičů. Tělocvičná jednota Sokol zde byla založena již v 90. letech 19. století, ovšem s nevelkým zájmem místních obyvatel. Před první světovou válkou vznikly v Bystrci také ostatní tělocvičné jednoty - sociálnědemokraticky orientovaná DTJ a na přelomu let 1913/14 katolická tělocvičná jednota Orel. V roce 1910 žilo v Bystrci 1535 obyvatel a obec se mohla pochlubit 260 domy.

^ nahoru

První světová válka (1914–1918)

První světová válka mezi léty 1914 až 1918 zasáhla neblaze do života Bystrce. Z obce se války na rakouské straně fronty zúčastnilo 240 mužů, z nichž 43 zaplatilo za toto válečné dobrodružství svým životem. Čtrnáct bystrckých občanů se aktivně zúčastnilo Masarykova zahraničního odboje a jako příslušníci československých legií měli i oni svůj podíl na vzniku Republiky československé.

^ nahoru

První republika a druhá světová válka (1918–1945)

V letech 1918–1939 docházelo rovněž v Bystrci ke společenskému a hospodářskému vzestupu. Obec se ještě těsněji přimkla k zemskému hlavnímu městu, tzv. Velkému Brnu, a to jak roku 1925 zřízenou autobusovou dopravou na trati Veverská Bítýška–Bystrc–Brno, tak i pravidelnou autobusovou linkou Bystrc–Žabovřesky, která vznikla v roce 1930.

Za německé okupace byla za tehdejším západním okrajem obce započata výstavba dálničního tahu, jehož dnešní nedokončená podoba je známa jako Stará dálnice (či neoficiálně Německá). Tato komunikace měla spojit dálniční síť v západním Prusku a Slezsku s podobným systémem v Rakousku. I v současné době se na tomto místě uvažuje o vybudování dosti kontroverzní rychlostní komunikace R43 (viz také Všeobecné informace).

Dne 27. 4. 1945 byla Bystrc osvobozena od nacistů. V bojích o obec a Mniší horu, kde německá armáda vzdorovala až do samotného konce války, padlo 74 sovětských vojáků.

^ nahoru

Nejnovější dějiny (od 1945)

Stále větší provázanost Bystrce s Brnem nakonec vyvrcholila sloučením obce s moravskou metropolí. Bystrcký katastr byl k městu připojen ve dvou etapách. První etapa proběhla 1. července 1957 a druhá 1. července 1960. Od té doby je tedy Bystrc, v níž žilo v roce 1961 1543 obyvatel, součástí města Brna.

Od 70. let se na území obce začala provádět rozsáhlá především bytová výstavba, která absolutně změnila charakter Bystrce z příměstské vesnice na jedno z největších sídlišť v Brně (viz Foto galerie). Bytová výstavba byla nejprve započata v bezprostřední blízkosti staré zástavby na ulici Jakuba Obrovského. Postupně bylo vystavěno celé panelové sídliště na svazích téměř kolem celé původní obce.

V průběhu dostavby tohoto panelového sídliště, které dostalo označení Bystrc I, začala výstavba nového sídliště Bystrc II, umístěného dále na západ směrem k Žebětínu. Dokončení výstavby posledních panelových domů v sídlišti Bystrc II bylo realizováno až začátkem 90. let. Další plánovaná výstavba navazujícího panelového sídliště Bystrc IIa v prostoru Kamechy, která by téměř spojila Bystrc s Žebětínem, nakonec nebyla uskutečněna.

Brzy po sametové revoluci se Bystrc dočkala větší samosprávy a stala se jednou z 29 brněnských městských částí s vlastním zastupitelstvem, radou a starostou. Při sčítání lidu v roce 1991 žilo v Bystrci 23 588 obyvatel.